Lenka Kralová Triathlete

You Are Viewing

A Blog Post

Czechman 6.6.2015 (1,9-90-21)

Czechman měl následovat přesně týden po Trimotion a já byla ještě týden před ním rozhodnutá, že letos tuhle největší triatlonovou akci u nás pro letošek vynechám. Prostě jsem si nevěřila. Ale po vydařeném Trimotion a blížícím se závodě jsem přeci jen začala přemýšlet, že se zúčastním. V úterý večer se v mojí hlavě úplně změnilo myšlení a já se na ten závod začala strašně těšit. Nevím co se stalo, najednou jsem přestala mít strach, že to nepůjde, chtěla jsem vidět všechny známé lidi a hlavně si ten závod co nejvíc užít. Bylo mi najednou úplně fuk, že mě ještě bolí nohy z Trimotion, jestli budu třetí nebo desátá a co ode mě ostatní očekávají nebo ne, prostě jsem tam chtěla být.

Ten den hlásili, že budou tropy, a taky se tak stalo, od rána pařilo slunce jak blázen a tak bylo jasné, že to nebude úplně jednoduchý. No co, všichni to mají stejný. Už před startem vládla úžasná atmosféra a já potkala spoustu známých závodníků. Po odevzdání věcí do depa jsem měla ještě jeden úkol a to vyzvednout nový neopren od Petra Vabrouška a rovnou v něm absolvovat závodní premiéru. Musím říct, že lepší neopren jsem opravdu neměla a i když plavání v neoprenu nemám ráda, tak tenhle jsem na sobě vůbec necítila.

Po ulitém startu, kdy se valící dav dal předčasně do pohybu, jsem se hnala kupředu, schytala pár facek, jednou narovnala strhnutý brejličky ale nakonec chytla super tahouny a s nima se dostala úspěšně až do cíle v čase 30min ale hlavně celkem v pohodě a ne v žádný šílený smrti (později jsem se dozvěděla, že jsem plavala v nohách Dejvovi Sajnerovi, ten den mýmu dopravci na závod i zpět). Na vedou Evu jsem ztrácela nějakých 6min a z vody vylejzala jako 6 žena.  Po proběhnutí depem a naskočení na kolo jsem měla jasný plán a to snažit se celou dobu držet stejné watty. Ovšem tenhle plán selhal hned zhruba po 2km jízdy, kdy mi garmin řekl pápá a odlítnul někam do škarpy… No hledat jsem ho rozhodně nešla a tím pádem nebylo co hlídat a já si řekla, že teda zkusím jet v kontaktu se skupinou a hlavně z ní neodpadnout. První okruh za 1:10, vedro jak blázen, a jí si říkala, že druhý okruh takhle už nevydržím. Bylo mi zle, nohy tuhly, hlava chtěla ideálně někam do ledu, ale v tu chvíli už jsem byla 2. a to mě hnalo dál. Druhý okruh byl těžký a ještě víc o to, že celou naší skupinu hlídal druhých 45km rozhodčí na motorce, který bedlivě sledoval ne 10m odstup, ale nikdo si nedovolil jet míň než 15.. Kolo se povedlo za 2:25 a v tu chvíli jsem si nedovedla představit, že mám ještě běžet půlmaratón. Byla jsem totálně uvařená. Vyběhla jsem a zezačátku nikam nespěchala. Slyšela jsem, jak hlásí, že jsem druhá a na první ztrácím 4 min. Jediný, co jsem si v tu chvíli říkala bylo, že nějaký první místo je mi úplně ukradený a že chci někam do rybníka J Ale nohy se rozeběhly parádně… vůbec jsem to nechápala a bála se podívat na hodinky, jaký ukazují průměr na km. Když jsem se po 3km mrkla, ukazovaly průměr 4:09 a já tomu nemohla uvěřit. Vedro bylo příšerný, ale nějakým zázrakem to prostě šlo a já z Evinýho náskoku postupně ukrajovala vteřiny, až jsem jí na asi 8km doběhla a předběhla. V tu chvíli ale jakoby nohy řekly dost a už se jim nikam nechtělo. Zvolila jsem tedy strategii mezi občerstvovačkama držet stále stejné tempo a hlídat si holky za mnou a občerstvovačky procházet a lejt si na hlavu všechno co mi kdo podá. Takže několikrát na mě přistál i ionťák J Největší záchranou však byl led od super support týmu Romana s Míšou, který byl v tropickém počasí naprostou spásou a za to jim patří obrovský dík. Druhá půlka běhu bolela strašně, ale povzbuzující závodníci a diváci mě hnali dopředu. Zhruba 1km před cílem jsem zastavila na občerstvovačce a myslela, že už vážně nedoběhnu, lila na sebe úplně všechno a nevěřila, že to do cíle dopajdám. Nakonec jsem se rozběhla a když uviděla cílovou bránu, smějící se support tým a všechny ty lidi okolo, bylo mi najednou strašně krásně. První žena v cíli, v osobáku 4:28:49… Prostě když si to jde člověk jen užít a nic od toho nečeká, když tělo poslouchá hlavu, když má člověk skvělej support tým a když všechno v ten den klapne, tak se sen stane skutečností… J a já mám najednou strašnou chuť závodit zase dál..

Tags:
Leave a Reply